na Blog.cz

Věděli jste, že ve starém Egyptě byly kočky uctívány natolik, že po jejich smrti s nimi bylo zacházeno jako s lidmi? Skutečně i kočky byly starostlivě mumifikovány. Dokonce se i staří Egypťané řídili tím, že když jim zemřela kočka, celá rodina si jako výraz smutnu oholila obočí... Zvláštní zvyk, co? Ale musím říct, že je škoda, že se s kočkami nezachází už tak dobře. Nemyslím tím, aby byly mumifiovány, stačilo by jenom laskavější lidi.

Věděli jste, že lidé, kteří chovají zvířátko se srstí, žijí průměrně déle naž ostatní a také netrpí tak často depresemi??? Jestli ne, tak už to víte! xD Když pohladíte třeba kočičku, působí to na vás pouitivně, přináší dobrou náladu a odbourává stres. Mňau!!!

Čauky mňauky kamarádi!!! Jestli jste navštívili pániččin blog, tak vám moc a moc děkuji. Po delší době se pánička konečně rozhoupala přidat další článek. Rozhodla se, že ještě přidá rubriku o sobě, kde bude psát různé tipy na kočičí knihy, časopisy a přidávat tam pár jejich výtvorů a textů.

Začala by přidáním jejich pokusů nakreslit kočku.

Tohle je nejaktuálnější výtvor. Dokreslila jsem ho dneska a považuju ho za nejlepší z těch dosavadních pokusů nakreslit kočku. Dělala jsem ho dva dny, ale kdybych včera nemusela jít spát, stihla bych to za jeden den. Sice ani ten není nic moc, ale doufám, že se kočky někdy naučím kreslit. Je to děláno mastnými pastely, které jsem kdysi vyhrála ve výtvarné soutěži.

Tohle bylo původně tvořeno jako obal na knihu. Měli jsme si to doma předpřipravit do výtvarky (nemuseli, ale abysme to stihli, tak jsme mohli), ale pak nám VV odpadla a dokonce školního roku už jsme ji neměli. Tohle by byla přední strana knížky, kdyby jsem to dodělala, ale ani tady se mi ta kočka nelíbí a nechce se mi nic dodělávat.

Tento obrázek je ze všech nejstarí. Dělala jsem ho ve škole ve výtvarce a ani jsem neměla pořádně předlohu, jenom malinkatý papíreček s čičinkou, podle kterého jsem kreslila. Neměla jsem ani moc času a myslím, že se mi vůbec nepovedl.

Prosím pište do komentíků. Mě se nejvíc líbí ten nejnovější a k těm posledním bych se ani nevyjadřovala, ale s radostí uvítám aždý nový komentář...

Čauky mňauky!!! Tak máme zase další článek, konečně se pánička hla dál... Prosím pište do komentíků... A zžijte si sesbírané KOČIČÍ REKORDY!!!

Běžně se kočky dožívají 15 až 17 let, ale některé kočky se dožily i dvojnásobku běžné délky života... Podle Guinessovy knihy rekordů nejstarší kočkou na světě dlouho byla Grandpa, jež uhynula v dubnu 1998 ve věku 34 let a dvou měsíců. Překonala ji až Creme Puff z Texasu, jež se narodila v roce 1967 a žila do roku 2005, tedy dokonce 38!!! Tento věk je však některými lidmi zpochybňován, protože prý nebyl zcela hodnověrně doložen. Letos uspořádal anketu o nejstarší žijící kočku známý americký časopis pro milovníky koček Cat Fancy. Zvítězila domácí kočka Possom, jíž je 28 let. V přepočtu nalidský věk by ji bylo 132 let. Prý stále běhá a hraje si, jen skákání jí už tak nejde.

Nejdražší kočkou na světě je bengálský kocour Cato, který byl v únoru 1998 zakoupen za 25.000 liber (146.500,- Kč) paní Cindy Jacksonovou z Londýna. Prodávajícím byl chovatel koček - Lord. C. Esmond Gay z Bedfordshire v Anglii

Tohle je trochu více spíše šelma, ale stále má dost společného s kočkou. Ashera - domestikovaný kříženec afrického servala a asijského leoparda váží nějakých čtrnáct kilo a vaše dítko s ní bude na procházce vážně "cool"…Nejexotičtější kočka světa je k mání za cenu cca 400 tisíc korun.

Nejbohatší kočkou světa se stala kočka jménem Blackie, které zámožný pan Ben Rea odkázal ve své závěti 15 milionů britských liber.

Kitty - tak zní jméno nejstarší kočičí mámy. Patřila Georgi Johnstonoveovi ze Staffordshiru v Anglii, porodila 2 koťata v pokročilém věku 30-ti let. Za svůj život měla celkem 218 koťat, což je k neuvěření...

Agentura AP oficiálně oznámila, že kocour Stewie z amerického Rena je podle Guinessovy knihy rekordů nejdelší kočkou na světě. Oficiálně bylo zdokumentováno, že od špičky nosu až po konec ocasu měří 123,2 centimetrů, což je nový světový rekord. O 1,5 cm tak přerostl bývalou bývalou největší kočku světa. Stewiemu je pět let a náleží k plemeni mainská mývalí kočka, jež je považováno za jedno z největších na světě. Když si Robin Hendricksonová před pěti lety vybírala chundelaté koťátko, netušila, že doroste do obřích rozměrů a ani ve snu ji nenapadlo, že by se díky němu mohla stát slavnou!

Nejlepší lovcem myší byla želvovinová kočka jménem Towser (21.4.1963 až 20.3.1987). Za svůj život údajně chytila 28.899 myší. Tato kočka pracovala v lihovaru Glenturret, kde jí také byla postavena socha.

7. srpna 1970 se čtyřleté barmské kočce Tarawood Antigone narodilo 19 koťat, nakonec jich přežilo 15 (1 kočka, 14 kocourů).

Shrňme to! Dusty, kočka z Texasu, měla za svůj život celkem 420 koťat (rok 1952).

Nejdelší kočičí fousek měřil 13,9cm,a to 18.února 2003 u tříletého dlouhosrstého kocoura Sylvestra,který patří paní Amy Heckethornové z Burlingtonu v Iowě,USA.

Pětiletý kocour Jake z Bonfieldu v Ontariu v Kanadě má sedm prstů (úplných, s drápky a polštářky) na každé své tlapce. Kočky mají obvykle 5 prstů na předních a čtyři na zadních tlapkách. Překvapivě obvyklé ale je, že některé kočky mají prstů více.

Kocour pojmenovaný Hamlet utekl ze své přepravky při letu z Toronta v Kanadě a našli ho až za 7 týdnů schovaného za jedním z panelů v letadle. Během této doby procestoval přibližně 600.000 kilometrů.

Jack a Donna Wrightovi z Kingstonu v Ontariu v Kanadě se dostali do Guinessovy knihy rekordů tím, že mají nejvíce koček - celkem 689. Musí být shon postarat se děnně o takový poček koček. Tolik kočiček už bych asi nechtěla, nemohla bych si zapamatovat ani jejich jména a neustále by byly samé starosti...

Ve zřícené budově po zemětřesení na Tchajwanu v prosinci 1999 byla po 80 dnech nalezena živá kočka. Co k tomu dodat... CHUDINKA!!!

Tento titul patří kocourovi Andymu, který přežil pád ze 16 patra! (Asi 60 metrů!) Patřil senátorovi za Floridu Kenu Myerovi. ri

Čauky mňauky. Britská krátkosrstá kočka - to jsem vlastně já, je to moje krev a tak vám o sobě napíšu pár věcí, které si

má pánička už vystudovala. O britkách toho ví už hafo, ale samozřejmě se o nich dá přečíst

všude na internetu na stránkách o kočičkách a většinou to bývá podobné a lidé to hodně kopírují. Tak já bych vám chtěla představit moje plemeno po svém.

Naše kořeny sahají do 19. století. To nás britové začali podle vytvořeného plemeného standardu, který popisoval krátkosrstou kočku mohutného peršanského typu, šlechtit ze svých domácích koček. Prostě šlechtili svou národní rasu. Míchali zavalité domácí nebo pouliční kočky s plyšovou srstí a postupně jsme vznikali my, takové, jak vypadáme dneska. Často nás křížili s peršankami, aby docílili lepší stavby těla. V té době, kdy jsme začali vznikat, byly více oblíbené dlouhosrsté kočky než ty krátkosrsté a díky tomu jsme málem v padestátých letech dvacáteho století vyhynuli. Jen si představte, že bysme tu už nebyli. Naštěstí nás nadšení chovatelé znovu začali chovat a rozmnožovat náš počet pomocí dovozu z Irska a ze zemí Britského společenství. Britům a ostatním nadšeným chvatelům záleželo na hloubce a tónu barvy srsti a očí. Zpočátku nás chovali jen s modrou barvou srsti, ale později nechali vyniknout naši přirozenou krásu i v jiných zbarveních. V sedmdesátých letech dvacátého století jsme se dostaly do Spojených státu amerických a tam jsme si získali spoustu obdivovalelů.

Dneska jsme jednou z nejvyhlédavanějších plemen. Snad jen v USA moji krev zase až tak neuctívají. Ale u nás v České republice náš počet stále roste a každým rokem se objevuje v plemených knihách víc a víc odchovů. Jsme opravdu nádherné.

Já osobně jsem opravdová britka, jak mám být. Mám ráda společnost lidí, ale stačí mi, když polehávám v jejich blízkosti. Málokdy mě najdete na něčím klíně. To jsme my. Jsme opravdové dámy a při špatné výchově jsme schpné převzít nad domácností velení. Uchováváme si svůj charakter. Máme rády svůj klid a když se nám něco nelíbí, dáváme to na sobě znát. Ale jsme chytré, přátelské a snášenlivé. Dokážeme si zvyknout, ale musíme si postupně přivykat a zvlášť, když už jsme starší. Říká se o nás, že nejsme příliš aktivní a naší přítomnost v bytě pořádně ani nedáváme moc najevo. Jako kotě jsme však trochu jiní. Já se řídím přesně naším popisem. Pokud nespím, tak jsem jedno velké tornádo. Ten, kdo si chce pořídit kočičku by s tím měl ale počítat - koťátka jsou trochu zvídavější, hravější a divočejší. Jsme dokonalým mazlíčkem do bytu. Stejně jako všechny kočky prospím i šestnáct hodin denně. Obvykle stávám na večer a to potom páničci mají radost. Velmi dobře vycházíme s dětmi nebo s jinými mazlíčky. Já osobně bydlím pod jednou střechou s tříletým ďáblem a raději se mu vyhýbám. Rád mě tahá a zkouší, co vydržím. Ale měli bychom být přivyklé na děti už od mládí, ve stáří bychom si už nemuseli zvyknout.

Jako krátkosrsté plemeno nepotřebujeme žádnou velkou péči. Stačí, když nás vyčešete jednou týdně, jen když máme svoje období línání, měli bychom se vyčesávat častěji. Samozřejmě jsme kočky a je z nás docela dost chlupů. Koupat nepotřebujeme, ale jestliže se zašpiníme, je možné nás vykoupat. Ovšem měli bychom mít šampón speciálně pro kočky. Stříhání drápků je potřeba jen pokud jsou dlouhé, že nám vyčnívají, i když je máme zatažené. Pokud by nám přerostly, bylo by to pro nás i bolestivé. Proto byste si měli pořídit ještě před námi škrabadlo, o které bychom si je mohli brousit.

Jsme velké až středně velké, obyvkle vážímé od 4 do 8, někdy do 9 kilo. Kocouři jsou z pravidla mohutnější než kočky. Dospíváme až do třetího roku našeho života a po třetím roku jsme nejkrásnější. Naše hlava by měla být mohutná, velká, masivní s plnými líci a kulatá se širokou lebkou nasazená na krátký, silný a svalnatý krk. Nos je krátký, rovný a široký, s lehkým prohnutím. Nesmí být ukončen stopem jako je tomu u perských koček. Bradu bychom měli mít silnou. Kocouři svou kulatou hlavou vynikají mnohem více oproti kočkám. Uši máme středně velké a na špičkách zakulacené, daleko od sebe rozestoupené... Oči máme mít velké, kulaté a široce otevřené jako perské kočky. Krátké a silné končetiny s pevnými, kulatými tlapkami nesou mohutné, dobře osvalené tělo. Plece musí být dostatečné široké. Naše postava se označuje jako "cobby". Naše srst je hustá a na omak drsná a nepřiléhává, je však velice kvalitní a chrání nás před chaldem, větrem a zimnou. Není přiléhavá. Takové srsti se říká křupavá. Máme poměrně krátký tlustý ocas na konci zakulacený. Celkově působíme podsaditě.

FIFe dnes uznává přes dvě stovky barevných variet britských koček. Nejvíce je bezpochyby oblíbená modrá barva. Můj kožíšek je taky modrý, ale je žíháný béžovou a mám různé odznaky.

Jednobarevné
Do této skupiny zařazujeme britské kočky s barvou černou, modrou, čokoládovou, lilovou, bílou, krémovou a červenou. Všechny tyto barvy srsti doplňují krásné oranžové oči, které musí být stejnoměrně zbarvené. Jen u bílých se mohou objevit i modré oči, někdy je jedno oko modré a druhé oranžové. Ovšem bílé kočky bývají často hluché a ještě častěji bývají hluché kočky bílé s modrýma očima. Jestliže má kočička jedno oko modré a druhé oranžové, může být hluchá jen na jedno ucho, na straně, kde má oko modré.

Želvovinové
Jestliže jsme jednobarevné a je želvovinové, měly by se barvy v srsti překrývat. Krémová nebo červená barva by měly vypadat jako melírované. Když máme navíc v srsti bílé skvrny, jsou žádané krémové nebo červené v srsti, které nepřecházejí do základní barvy. Želvovinové můžeme být jenom my kočičky, u kocourů se toto zbarvení neobjevuje...

S bílou skvrnitostí
Samozřejmě můžemé mít v srsti bílou různě rozmístěnou. Když máme bílou barvu rozmístěnou maximálně do 1/3 plochy srsti a v obličeji obrácené V, říká se nám bikoloři. Jako harlekýn je označována kočka s více než 1/3 bílé barvy srsti a van je kočka s pár flíčky na hlavě a barevným ocasem.

Kresbové
Kresby v srsti se vyskytují tyto: tygrovaná - mackerel, tečkovaná - spotted a mramorovaná - blotched. Kresby se vyskytují v základních plných barvách a mají být co nejzřetelnější.

Stříbřité
Jsou do nich zahrnované barvy kouřové (smoke), závojové (shell), stínované (shaded). Velmi zajímavé barvy vzniknou, když se stříbřité barvy snoubí s kresbou. Pak mluvíme např. o takzvaných "whiskas" kočkách.Takové kočičky má pánička nejradši a nejvíc se jí líbí stříbřitá tygrovaná nebo mramorovaná - Whiskas.

Colourpoint
U nás se taktéž vyskytují akromelanické znaky. Tyto modroočky začínají mít velký úspěch. Samozřejmě že mí kamarái, kteří jsou takhle zbarvení, jsou prostě nádherní. Koťata se rodí bílá a později se jim vybarvují hlava, tlapky a ocas. Mohou být s kresbou, plnobarevné i s bílou skvrnitostí.

Kočky z různou barvou očí se nesmějí křížit. Nelze nás tedy křížit zelenooké s oranžovookými.

Ještě bych vám ráda napsala jednu takovou zajímavost, kterou už nejspíš víte. Většinou máme my britské krátkosrsté kočky krevní supinu B. No,to jste asi věděli, co?

Čauky mňauky! Pánička je tak trochu snílek a přála by si mít do budoucnosti alespoň pět koček. Už teď je to chodící encyklopedie, pořád domů tahá knížky z knihovny o kočkách a dokáže se do nich začíst, že je ma za jeden den přečtené. (Mimochodem, chystá se založit rubriku skvělých knížek a encyklopedií o kočkách...) A tak už má dokonalé představy, z jakých plemen by si vybírala. Tady je seznam dvaceti nejoblíbenějších (víc to omezit nešlo)...

Páničce se moc moc líbí ve zbarvení stříbřitá černě mramorovaná (první a druhá fotka)

Mňauky čauky kamarádi!!!

Abych se vám představila - jmenuji se Anetka. Narodila jsem se 6.12.2010. Jsem britská krátkosrstá kočička bez PP. Jsem převážně po svojí mamince Elišce. V jinak modré srsti mám žíhanou růžovou, a taky jsem navíc zdědila i svou povahu po mamince. Jedinou věc, která s ní není shodná, je moje přílišná způsobnost, když máme návštěvu. A teď jich v poslední době bylo nějak mnoho!!! A nikoho z nich jsem nekousla ani nepoškrábala, což by Eliška určitě udělala... Nechala jsem se cizími i nosit, ale to už samozřejmě vrčení musí být na místě. Přece je neznám!!!

Pánička mě moc a moc miluje. Její páničci nechápou, proč mě pouští do svojí postele a pořád se mnou mluví, hraje si, mazlí se a pusinkuje mě. A mě se to opravdu líbí, ale běda, když mě začne česat! Brrr!!! To tak nesnáším, že moje jinak klidná povaha prostě zmizí a nebráním se ani kousání. Díky bohu jsem ještě nikoho nezranila. To je co říct - mám totiž doma tříletého prcka, který mě furt tahá a ubližuje mi! Někdy už jsem přemýšlela o tom, že bych mu dala za uši, ale vždycky jsem si nakonec postačila jenom s hlasitým mňoukáním a vrčením.

Já jsem velikánský spáč a držím se Zlatých kočičích pravidel. Ale když už nespím, tak jsem potom tornádo. Nejdřív se nabiju energií dlouhým nepřerušeným spánkem a pak se protáhnu a už je ze mě jen šmouha. Tak mě baví běhat po bytě, žvýkat páničce vlasy, chytat jakékoli šňůrky a provázky a další takové kočičárny.

Jestli se chcete dozvědět víc, mrkněte na můj profilek na micinkách - http://www.miciny.cz/profily/detail/85289/.

První den u nových páničků. Byla jsem vystrašená a rychle jsem se musela schovat pod polici...

Když jsem byla ještě menší koťátko, spávala jsem první dny na bobku pod stolem. Už jsem z toho vyrostla. Našla jsem si jiné srýše...

Čtyři přátelé - inženýr, chemik, účetní a státní úředník se rozpovídali o svých kočkách a jejich inteligenci. Aby předvedl svou kočku, povídá inženýr: "Šroubku, ukaž co umíš!" A Šroubek vyskočil na stůl, vzal do paciček tužku a na kus papíru nakreslil čtverec, trojúhelník a kruh. Všichni uznale pokývali hlavou. Tu účetní zavolal na svou kočku: "Fakturko, předveď se!" Fakturka odběhla do kuchyně a přinesla podnos plný sušenek. Sušenky rozdělila do sloupečků tak, aby v každém sloupečku bylo stejně sušenek. Opět všichni uznale pokývali hlavou. Pak zavolal chemik: "Trichlóretyléne, do toho!" A Trichlóretylén odběhl do kuchyně a donesl mléko a čtyři skleničky a do každé z nich nalil přesně 100 mililitrů mléka a přitom mu neukápla ani kapka. I tentokrát pokývali všichni uznale hlavou a obrátili své pohledy na státního úředníka. Státní úředník jen zvolal: "Rauchpauzo, začni!" A Rauchpauza vyskočila na stolek, snědla všechny sušenky, vypila všechno mléko, vykálela se na papír s geometrickými náčrtky, pak vyhnala ven ostatní kočky, postěžovala si, že ji od toho bolí v zádech, sepsala rozhořčenou stížnost na nehygienické pracovní podmínky, vyplnila žádost o náhradu škody, hodila se marod a odešla na zbytek dne domů.

Na policejní stanici zvoní telefon. Policista ho zvedne a ze sluchátka se ozve jemným hláskem: "Prosím vás, okamžitě k nám přijedte, k nám se vloupala kočka!" "Ale paní, to nebude tak zlé…" "Jaká paní? Ty idiote! - tady kanárek!!"

Pejsek hraje s kočičkou na schovku a pejsek místo kočičky najde papír na kterým je napsáno : Milý pejsku jestli mě najdeš do patnácti min. dám ti pusu , jestli mě najdeš do deseti min. dám ti francouzáka a jestli mě najdeš do pěti min. zašukáme si! P.S jsem v šuplíku

Kocour si uprostřed noci na střeše namlouvá kočku, chodí kolem ní a lichotí jí. Kočka pořád nic, až jí kocour zašeptá do ucha: "Umřel bych pro tebe..." A na to se kočka zeptá: "A kolikrát?"